Nárok na odstupné při ukončení pracovního poměru dohodou?
25. 2. 2026
Žádného zaměstnavatele patrně nepřekvapí, že pokud dá svému zaměstnanci výpověď, přísluší zaměstnanci v řadě případů odstupné. Zákoník práce přesně vymezuje, kdy je zaměstnavatel povinen zaměstnanci odstupné vyplatit. Nejčastěji jde o případy, kdy je pracovní poměr ukončen z tzv. organizačních důvodů, příp. z vybraných zdravotních důvodů.
Méně rozšířené už je ovšem povědomí o skutečnosti, že zaměstnavatel má povinnost vyplatit odstupné, i pokud se zaměstnancem ukončí pracovní poměr dohodou z týchž důvodů.
Pokud se zaměstnavatelé potřebují „zbavit“ zaměstnanců z tzv. organizačních důvodů (zrušení zaměstnavatele nebo jeho části, přemístění zaměstnavatele nebo jeho části, nadbytečnost zaměstnance v důsledku organizačních změn), často se snaží přesvědčit zaměstnance k ukončení pracovní poměru dohodou. Tato možnost nabízí pro obě strany větší flexibilitu – mohou se například dohodnout na jiném datu skončení pracovního poměru, než by vyplývalo z povinné výpovědní doby, či upravit další podmínky odchodu.
Někteří zaměstnavatelé však po této variantě sahají se záměrem vyhnout se vyplácení odstupného odcházejícímu zaměstnanci. Takový postup představuje obcházení zákona. Povinnost poskytnout zaměstnanci odstupné vyplývá přímo ze zákoníku práce a nelze ji obejít tím, že strany uzavřou dohodu o rozvázání pracovního poměru bez uvedení skutečného důvodu. Rozhodující je vždy skutečný důvod skončení pracovního poměru, nikoliv to, co je (nebo není) v dohodě výslovně uvedeno.
Zaměstnanec, u něhož dochází k ukončení pracovního poměru z organizačních důvodů, tak má nárok na odstupné ve výši nejméně jednonásobku až trojnásobku jeho průměrného výdělku (v závislosti na počtu odpracovaných let u tohoto zaměstnavatele) bez ohledu na to, zda je pracovní poměr rozvazován výpovědí nebo dohodou, a bez ohledu na to, zda je důvod ukončení v dohodě výslovně uveden. Totéž platí pro zaměstnance, jehož pracovní poměr je rozvazován, neboť dosáhl na pracovišti nejvyšší přípustné expozice. Tomu náleží odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku jeho průměrného výdělku.
Zaměstnavatel, který obchází povinnost vyplatit zákonné odstupné, riskuje, že bude čelit případnému soudnímu sporu, který posoudí skutečný důvod ukončení pracovního poměru a existenci nároku zaměstnance na odstupné, a bude muset zaměstnanci částku zpětně doplatit. Vedle toho zaměstnavateli hrozí také sankce od inspekce práce.
I proto je vhodné v takových situacích včas konzultovat postup s advokátní kanceláří – zkušený právník dokáže poradit, jak pracovní poměr ukončit v souladu se zákonem a bezpečně, aniž by zaměstnavateli vznikala zbytečná rizika.
Veronika Laurichová