Našli jste u soudu spravedlnost? A mohl bych ji vidět?

Právo a spravedlnost nejsou totéž. Někdy se potkají, ale zdaleka ne vždy. Jedno soudcovské rčení říká: „K soudu se chodí pro rozsudek, nikoliv pro spravedlnost.“

Lidé se soudí z různých důvodů. Někdo neoblomně věří, že je v právu. Jiný touží po zadostiučinění. Někdo bojuje z principu, jiný ze zoufalství. Pro jedny je soud poslední šancí, jiní vidí jen svou pravdu.

Zastupoval jsem různé typy klientů, a přesto měli něco společné: buď již nevěřili, že by mohlo existovat jiné řešení, nebo nechtěli slyšet, že soud má být až tou úplně krajní možností. Ale abych byl férový – někdy to opravdu jinak nejde. Nejednou se stalo, že až pod tíhou platebního rozkazu dlužník vyměkl a zaplatil. Prostě jen zkoušel, kam až je věřitel ochoten zajít. Nebo si kupoval čas. Jednoduše řečeno: soudní spor se často nevyplatí.

Cesta k rozsudku je běh na dlouhou trať. Zkušenosti ukazují, že k prvoinstančnímu rozsudku se dostanete tak za rok, spíše za dva. Odvolání přidá další rok a další náklady. A nejednou po rozhodnutí odvolacího soudu začíná vše znovu. Výsledek? Náklady rostou, nejistota trvá, spravedlnost se vytrácí. Rozsudek je především výklad práva a jeho aplikace. Ne zrcadlo spravedlnosti. Kdyby spravedlnost vládla světu, soudy – a možná ani právo – bychom nepotřebovali.

Zažil jsem případy, kdy se klient soudil „z principu“, přestože bylo zřejmé, že podle práva nemá šanci. Věděl jsem to já, věděla to protistrana, věděl to i soudce. Ale klient byl přesvědčený, že je v právu morálně. To mu stačilo, aby investoval čas, energii i peníze do boje, který neměl šanci skončit „dobře“. Ale svým způsobem „dobře“ skončil – ta marnost soudního řízení mu otevřela oči. Drahá lekce. Jindy jsme naopak soudní řízení vědomě využili jako prostředek k získání času. Oddálit plnění, vytvořit prostor pro manévry na jiné frontě, vynutit si vyjednávání. I to je legitimní taktika – ale má svou cenu.

Kdo u soudu nejčastěji prohraje? Spravedlnost. Čas jsou peníze. Pokud strávíte čtyři roky ve sporu, na jehož konci sice dostanete za pravdu, ale vaše náklady přesáhnou hodnotu samotného sporu, nebo si na poraženém už nemáte co vzít – co jste vlastně vyhráli? Vítěz s rozsudkem v ruce, ale bez skutečné výhry, s trpkým úsměvem zadostiučinění. Unavený, finančně oslabený a ve výsledku nespokojený. Nechápe, proč to trvalo tak dlouho, když přece ta věc byla od začátku úplně jasná. Proč se to zkomplikovalo, k čemu tolik stání? Proč soudce nechápal obchodní podstatu věci? Těžko se to vysvětluje někomu, kdo to nezažil. Zkušený advokát ale ví, jak ten proces vypadá – a pomůže ho klientovi pochopit.

Ve vlastní věci bývá člověk zaslepený. Brání mu emoce, ego, pocit křivdy, touha po pomstě. Nic z toho do práva nepatří. Úloha právníka není jen absolutní podpora klienta ve sporu. Mnohem důležitější je umět klienta včas zastavit, chránit ho před sebou samým. Pomoci mu vidět věci s chladnou hlavou a odstupem. Zvážit šance, rizika, alternativy. Dobrý advokát hledá cestu, jak se soudnímu sporu včas a rozumně vyhnout. Pokud se podaří nalézt rozumné mimosoudní řešení, i za cenu kompromisu, bývá to pro klienta často ta nejlepší služba.

Ve většině případů existují jiné cesty. Rychlejší, levnější, často i účinnější a s větší šancí na udržitelný výsledek. Například vyjednávání či zprostředkování dohody vedené zkušeným profesionálem, dobrovolná mediace (často velmi účinná díky nezávislému pohledu), ad hoc arbitrážní řízení pro obchodní spory. Nebo tzv. odklony od tradičního průběhu soudního sporu – elektronický platební rozkaz u nesporných pohledávek nebo možnost uzavřít soudní smír během probíhajícího řízení.

Nejednou se ukázalo, že teprve soudní řízení vytvořilo dostatečně silný tlak na protistranu, aby ta konečně změnila postoj a otevřela se časově i ekonomicky výhodnějšímu řešení. Nešlo přitom o vítězství, ale o racionální ústup od horšího scénáře. Předejít povinnosti k náhradě nákladů řízení úspěšné protistraně, vyhnout se vleklému sporu a nepredikovatelnému verdiktu. To je dobrá výhra.

Nechci tvrdit, že soudní spor není dobré řešení – může být. Ale musí být promyšlený, opravdu nezbytný nebo strategicky důležitý. Soudní spor je nástroj jako každý jiný. Je potřeba s ním umět zacházet. Vědět, kdy použít kladivo a kdy lépe fungují kleště. Ať již zvažujete žalobu, nebo čelíte její hrozbě z druhé strany, nejdříve si vyjasněte všechny vaše možnosti. Zvažte je s chladnou hlavou. Nechte stranou emoce. Dobrý advokát není ten, který vás nekriticky žene do bitvy, ale ten, který vám pomůže zjistit, jestli do ní vůbec jít.

Petr Jakubec
p.jakubec@roseeurope.eu
+420 720 980 537