Sliby zaměstnavatele vs. pracovní smlouva
25. 11. 2025
Řada zaměstnavatelů se snaží oslovit uchazeče o práci všemi možnými sliby – ať už ve zveřejněných inzerátech, nebo během pracovních pohovorů. Jejich záměr je zřejmý. Cílem je zaujmout zájemce o práci, přimět ho podepsat pracovní smlouvu. Ale co když obsah pracovní smlouvy neodráží slibované?
Nejvyšší soud se nedávno zabýval právě takovým případem. Pan Š.M. hledal zaměstnání a narazil na inzerát na pozici strojníka, který ho oslovil. Práce měla být dle inzerátu vykonávána v Hodoníně. Když však později dostal k podpisu pracovní smlouvu, byla v ní jako místo výkonu práce uvedena Praha. Pan Š.M. se tomu velice divil, nicméně ze strany zaměstnavatele byl ubezpečen, že se jedná o běžnou praxi v této společnosti a že i přes místo uvedené ve smlouvě (Praha) bude reálným místem výkonu práce Hodonín.
Vše klapalo, dokud zaměstnavatel o necelý rok později nezrušil pobočku v Hodoníně. Zaměstnavatel od pana Š.M. následně požadoval, aby práci začal vykonávat v Praze. Pan Š.M. s tím nesouhlasil a žádal přidělování práce v Hodoníně. Po dvou týdnech přišlo panu Š.M. okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu neomluvených absencí.
Pan Š.M. se okamžitému zrušení pracovního poměru bránil prostřednictvím žaloby, která doputovala až k Nejvyššímu soudu. Zaměstnavatel argumentoval ujednáním v pracovní smlouvě a tím, že o něm pan Š.M. věděl, tak nemůže být překvapený, že po něm byla vyžadována práce v Praze. Pan Š.M. poukazoval na údaje uvedené v inzerátu, stejně jako na ujištění, kterých se mu před podpisem pracovní smlouvy dostalo.
Nejvyšší soud při této příležitosti připomněl pravidla výkladu právních jednání v soukromém právu. Právní jednání je posuzováno dle toho, co měl jednající opravdu v úmyslu. A pokud byl takový úmysl druhé straně znám (anebo o něm musela vědět), má tento úmysl přednost před tím, co je formulováno ve smlouvě. Zde lze podle Nejvyššího soudu jednoznačně spatřovat skutečnou vůli stran sjednat místo výkonu práce v Hodoníně, bez ohledu na to, co je nakonec uvedené černé na bílém v pracovní smlouvě. Nejvyšší soud tak dal za pravdu zaměstnanci, panu Š.M.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu tak znovu připomnělo, že pracovní vztah není tvořen pouze tím, co je napsáno v pracovní smlouvě. Rozhodující je skutečná vůle obou stran a to, jak byly dohodnuté podmínky naplňovány v praxi. Pro zaměstnavatele představuje významné riziko, pokud mají ve zvyku používat formální ujednání, jež neodpovídají skutečné praxi.
Současně je zřejmé, že součástí závazných ujednání sjednaných mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem se může stát i to, co zaměstnavatel potenciálnímu zaměstnanci prezentuje při náboru – i v případě, že se takové ujednání v samotné smlouvě nakonec neobjeví.
Veronika Laurichová