Švarcsystém: Pokuta pro IT firmu
24. 4. 2026
V lednu jsme Vás informovali o několikamilionové pokutě uložené společnosti provozující online supermarket Rohlík.cz za to, že se dopouštěla tzv. švarcsystému. Nyní se po krátké odmlce podíváme na další případ, kdy se české soudy zabývaly touto problematikou.
Ačkoliv by se v praxi mohlo zdát, že na IT sektor se kontroly ze strany inspektorátu práce téměř nezaměřují, následující rozhodnutí ukazuje, že se na to nelze spolehnout.
Kontrola inspektorátu práce se v tomto případě zaměřila na nejmenovanou brněnskou IT firmu. Při kontrole si inspektoři vyžádali smluvní dokumentaci zaměstnaných/spolupracujících IT specialistů a současně od nich vyzvídali informace o povaze a průběhu vzájemné spolupráce.
Závěrem kontroly bylo zjištění, že společnost nelegálně zaměstnává tři programátory prostřednictvím švarcsystému. Za spáchání tohoto přestupku byla společnosti uložena pokuta 135.000 Kč, později snížená na základě odvolání společnosti na 80.000 Kč.
Společnost se rozhodla závěrům inspektorátu práce bránit soudně, nejprve žalobou ke Krajskému soudu v Brně a po jejím neúspěchu kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 16. března 2026, č.j. 7 Ads 52/2025–27, potvrdil závěry inspektorátu práce.
Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí opětovně potvrdil, že při posuzování existence švarcsystému je rozhodující zejména faktické nastavení spolupráce, nikoli pouze formální smluvní ujednání.
Soud vyzdvihl několik klíčových faktorů, které svědčily o závislé práci programátorů ve firmě. Mezi tyto patřily soustavnost a dlouhodobost spolupráce, osobní výkon práce, práce podle pokynů a v podřízeném vztahu, integrace kontraktorů do organizační struktury společnosti, ekonomická závislost kontraktorů na společnosti či nepřítomnost reálné podnikatelské autonomie.
Spolupráce programátorů se společností byla dlouhodobá a soustavná, přičemž programátoři pracovali výhradně pro tuto společnost a neměli právo zadané úkoly odmítnout, s výjimkou situace, kdy by společnost byla v prodlení s úhradou sjednané odměny. Kontraktoři vykonávali práci vždy osobně a nebyli smluvně ani fakticky schopni ani povinni zajistit náhradu při své nepřítomnosti.
Činnost byla vykonávána podle pokynů a řízení projektového vedoucího, který přiděloval úkoly, určoval termíny a kontroloval jejich plnění. Programátoři byli fakticky začleněni do firmy, když pracovali společně se zaměstnanci společnosti na společných projektech a účastnili se společných porad.
Ačkoliv měli kontraktoři formálně možnost spolupracovat i s jinými klienty, skutečnost, že museli přijímat všechna zadání a věnovat práci rozsahu srovnatelnému s plným pracovním úvazkem, prakticky znemožňovala jejich samostatnou podnikatelskou činnost. Jejich příjem ze spolupráce se společností tedy tvořil jejich hlavní a významný zdroj obživy a činil je ekonomicky závislými na společnosti.
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu tak opět připomíná, že neexistuje univerzální checklist či přesně definovaný počet konkrétních znaků, podle kterých by bylo možné automaticky určit švarcsystém. Každý případ je třeba posuzovat individuálně, s ohledem na celkový kontext spolupráce a všechny relevantní okolnosti, které mohou svědčit o vztahu závislé práce či reálné podnikatelské autonomii. Správné nastavení vztahů s kontraktory vyžaduje pečlivé zvážení, odbornou znalost a zkušené poradce.
Obzvláště velkou pozornost si nastavení vzájemných vztahů zaslouží v současné době, kdy vybraná ministerstva přichází s iniciativou KOBRA 26 zaměřenou na razantní omezení nelegální práce v České republice. Byť podle prvních vyjádření nebude tato iniciativa cílit na švarcsystém, nelze vyloučit, že intenzivnější spolupráce zapojených státních úřadů povede k odhalení řady případů i v této oblasti.
Veronika Laurichová