Závěť v praxi – pár základních rad, jak na to

Závěť je často vnímána jako něco, co se řeší až „na konci života“. Ve skutečnosti je to ale velmi užitečný nástroj, jak dát majetku řád a předejít konfliktům mezi dědici. Každý právník vám potvrdí, že jedna z nejvýznamnějších a nejčastějších příčin rozkolů v rodinách je právě dědictví. I jednoduchá závěť přitom dává možnost rozhodnout, co se s vaším majetkem po smrti stane, a zároveň předejít sporům, které mohou rodinu poznamenat na roky dopředu.

Když závěť chybí

Není-li závěť, rozdělí se majetek podle zákona. Výsledek však často není praktický ani spravedlivý. V praxi pak dochází ke zbytečným konfliktům – například když se několik příbuzných, kteří dědili podílově, musí dohodnout, co s rodinným domem, který nejde reálně rozdělit.

Spoluvlastnictví vzešlé z dědictví tak často končí prodejem nemovitosti nebo spory o to, kdo a jak bude dům užívat, za kolik vyplatí ostatní dědice a kde na to získá peníze.

Navíc, dědí-li se podle zákona, mohou se dědicové na rozdělení pozůstalosti dohodnout sami mezi sebou a výsledek tak vůbec nemusí odpovídat tomu, co by si zemřelý přál. Závěť je nástroj, kterým lze takové dohodě (a tím i sporům o její podobu) předejít.

Jak sepsat závěť

Sepsat závěť a určit, co konkrétně má komu po vaší smrti připadnout, není až tak složité, jak by se mohlo zdát. Závěť můžete sepsat vlastní rukou, ano, celý text rukopisem od začátku do konce a s vlastnoručním podpisem. Hotovo.

Pokud upřednostňujete strojopis či výtisk z počítače, je to také možné, ale kromě vlastnoručního podpisu budete potřebovat dva svědky (kteří však sami nesmí být dědici).  

Třetí možnost je sepsat závěť u notáře formou veřejné listiny (notářského zápisu). Tady je pak výhoda, že notář jednak poradí, jednak závěť zapíše a uloží do centrální evidence, kde bude vždy k dohledání, takže se nemůže stát, že by se „ztratila“ z šuplíku. Ovšem i rukou psanou nebo vytištěnou závěť můžete do centrální evidence u notáře uložit.

Co do závěti napsat

V závěti je třeba zejména označit dědice, tedy osoby, které mají po vás něco zdědit. Je dobré myslet také na tzv. náhradníky, tedy osoby, které by měly dědit v případě, že primárně povolaný dědic nebude moci dědit – typicky proto, že v důsledku nehody zemře dříve.

Stejně důležité je co nejlépe označit majetek, který má ten či onen dědic konkrétně nabýt. Sotva přitom mohu doporučit velmi oblíbenou a zdánlivě spravedlivou formulaci „rovným dílem“. Představte si sebe, jak například po otci spolu se svými dvěma sourozenci na třetiny zdědíte jeden automobil. Nebo rodinný dům po babičce, ve kterém vykouzlíte maximálně dva samostatné byty.

Nejčastější chyby

Největší problémy u závěti působí její přílišná složitost, nejasnost, nesrozumitelnost. Závěť je vyjádření vůle zůstavitele a notář ji v řízení o dědictví nemůže dotvářet nebo přizpůsobovat situaci.

Jednotlivé věci nezůstavujte do spoluvlastnictví. Když už, tak jen z dobrých důvodů, a jen tam, kde to reálně bude jistojistě fungovat. Jinak to mívá špatné konce.

Nezavazujte dědice příliš složitými nebo vágními podmínkami, jejichž nesplnění (nebo nemožnost doložení jejich náležitého splnění) může výsledné rozdělení dědictví i podstatně odchýlit od vašeho původního záměru.

Nezapomeňte na tzv. povinný díl, tj. nárok vlastních dětí zůstavitele na dědictví. Pokud nebyly výslovně a důvodně vyděděny, mají děti zůstavitele nárok na určitý díl z pozůstalosti a pokud jim není v závěti určen, vznikne jim odpovídající pohledávka vůči ostatním dědicům. I to může být někdy poměrně nepříjemná komplikace.

Máte-li přání, jak má vypadat váš pohřeb, nepište ho do závěti. Zejména pokud je závěť uložena u notáře, zjistí se to z ní zpravidla až týdny potom, co pohřební písně dozněly. Zajistěte, aby vaše rodina toto a podobná přání znala předem, nebo je měla k nalezení na snadno dostupném místě.

Na co pamatovat

Čas plyne a v průběhu doby od pořízení závěti se váš majetek bude měnit. Některý ubude, protože auto prodáte nebo půjde do šrotu, přestěhujete se z bytu do domu nebo získáte velké výnosy z investic. To, co dříve z majetku odejde, do dědictví nedojde. A některý z určených dědiců by mohl vyjít s prázdnou. Nezapomeňte proto čas od času svou závěť zkontrolovat a doplnit, nebo nejlépe prostě napsat novou.

Mějte na paměti, že majetek, který do závěti nezahrnete, bude předmětem dědění podle zákona, kterému jste se ale závětí chtěli vyhnout. Dobré je proto zahrnout „sběrnou“ kategorii veškerého ostatního, výslovně neuvedeného majetku, jejíž obsah se bude vlastně sám dynamicky měnit podle situace.

Závěť není vytesaná do kamene. Můžete ji kdykoli změnit, odvolat nebo nahradit novou podle toho, jak se změní váš majetek, rodinná situace nebo vztahy s budoucími dědici.

Praktické tipy

• Závěť pište jasně a konkrétně, aby nevznikly nejasnosti.
• Nezapomínejte na tzv. povinný díl, který náleží vašim dětem.
• Závěť občas aktualizujte, když se změní vaše životní situace.
• Uložte ji tak, aby se o ní vědělo – nejlépe prostřednictvím notáře. 

Sepsání závěti nemusí být složité. Vnáší prvek předvídatelnosti a stability. Je to způsob, jak zajistit, že o vašem majetku rozhodnete vy, a ne paragrafy v zákoně.

Chcete vědět víc? Přijďte na můj seminář ve čtvrtek 25. 9. 2025 od 17 hod.



Petr Jakubec

p.jakubec@roseeurope.eu
+420 720 980 537